Dnes je 07. 02. 2012 07:07, svátek má Veronika
HABARTICE
Nebýt Kočičího potoka, tvořícího zde státní hranici, splynuly by Habartice se sousedním Zawidówem (Seidenberg, Závidov) v jednu obec.Rozděluje je již odedávna protože Habartice i Závidov žijí vedle sebe již mnoho staletí.První zmínka o Seidenberguje z let 1341-46, první o Habarticích (Ebersdorf), kde vzhledem k blízkosti okolních starých slovanských vsí (Ves, Černousy) lze rovněž tušit původní slovanské osídlení, pochází z roku 1399, kdy tu existoval lenní statek. Ten byl nejdříve v držení pánů z Černous a od poloviny 15. století rodiny von Bindemann, jejíž členové ho vlastnili do roku 1592, kdy se statek pro hospodářské potíže rozdělil.
Na tzv. Horním díle vládli Schwanitzové (do roku 1662) na Dolním hospodařili nadále Bindemannové. Poslední z nich Gotthard von Bindemannn způsobil hodně rozruchu v roce 1644, když v souboji ve Starém Seidenbergu zabil svého šlechtického druha Kašpara von Schweinichen sídlícího na Andělce. Jeho náhrobník na tamním hřbitově je zachycen na obr. 63 a náhrobník jeho děda Abrahama na obr. 64.
Gotthard, který v dětství Jen taktak unikl Valdštejnovým snahám posílat synky svých nekatolických leníků k vychování na jezuitské koleji v Jičíně, vyměnil v roce 1651 svůj díl Habartic s lužickým šlechticem Hansem Ludwigem von Rodewitz za statek Spremberg a odstěhoval se tam.
Rodewitz získal v roce 1662 i Horní Habartice a spojil je tak opět v jeden celek.V jeho držení pak zůstaly až do roku 1712, kdy je celé koupil hrabě Jan Václav Gallas a připojil k frýdlantskému panství.
Osudy Habartic a Závidova byly ve všech směrech úzce spjaty. Obyvatelé chodili do společného kostela v Závidově a společně trpěli i ve válkách, kterých tudy prošlo vzhledem k poloze na silnici do Čech velmi mnoho.
Teprve oddělením závidovského panství od frýdlantského v roce 1620 a posléze připojením Lužice, k níž byl Závidov počítán, k Sasku (1635), se z Kočičího potoka stal skutečně hraniční potok mezi dvěma státy, i když vzájemné vztahy mezi obyvatelstvem přetrvávaly až do 20. století. Přispěla k tomu i skutečnost, že po třicetileté válce se stovky exulantů z Frýdlantska uchýlily před protireformací na závidovské panství a nalezly zde útočiště.
Sám Závidov vzrostl tehdy na 200 domů, zato v Habarticích obyvatel ubylo, neboť 6 zahradnických usedlostí lidé opustili a osídlené zůstaly 3 selské a 6 chalupnických usedlostí.
Do konce 18. století, ale stoupl počet obydlených domů v Habarticích na 42 (1790) a do roku 1834 dokonce na 80 domů s 455 obyvateli.
A obec, u níž se ve všech statistikách vždy uvádí celnice, se utěšeně rozrůstala i nadále.
Copyright © Habartice - Vyrobil Johny