Hospody Habartic Dr. Anton Matzig. 1935

Do roku 1850 vedl správu obce zpravidla současný majitel rychty. Rychta byla zřejmě zřízena za osídlování obce a obou lenních statků. Podobně jako i v jiných obcích frýdlantského panství se jednalo okolo roku 1200. V tuto dobu do této panenské krajiny přišel přisídlenec ze západu, který se zde souhlasem vrchnosti a po přidělení území založil novou obec. Zajisté to byl onen přisídlenec, který si pro své působiště vybral vhodné místo k založení lenní a správní rychty. Stal se vlastně prvním rychtářem, sudím obce. Jméno prvního rychtáře nám není známo.

Jedním z prvních rychtářů Habartic, jehož jméno je v roce 1620 uvedeno, byl Martin Lankisch, který však v roce 1632 i se svou ženou a děckem podlehl morové nákaze.Dalším v pořadí je uveden Martin Wilde (*1621). Rychta prodává 5. 2. 1652 Georgu Wiesenhütterovi z Lichtenbergu (Světlého Vrchu) za 200 kop.
Martin Wilde zůstává nadále majitelem rychty a ještě 1656 je uváděn jako rychtář. K následujícím letům až do roku 1700 chybí jména rychtářů. V tuto dobu je uváděl jako rychtář Ambrosius Schneider, který si záhy pronajímá habartický statek. V roce 1709 je uváděl Johann Schrauber, který 26. 2. 1737 umírá ve věku 70 let. Jeho nástupcem byl pravděpodobně Michael Pohl.Od roku 1727 byla rychta v pronájmu Gottfrieda Rößlera, později byl jmenovaný vlastníkem. Krátce před smrtí, 20. 7. 1743, přikoupil i "malý šenk". Rychtu obhospodařovala výše jmenovaného vdova. "Malý šenk" však přenechala 20. 8. 1765 za 280 fl, Lorencu Klingerovi.

Dědičná rychta byla 20. 10. 1755 prodána vrchností dosavadnímu nájemníku Johannu Antonu. Rößlerovi, roz. 1721, jednomu ze synů zemřelého rychtáře Gottfřieda Rößlera, který rovněž 1767 přijímá funkci rychtáře, po tom co byl Hans Friedrich Gastring tohoto postu vrchností zbaven. 19. 1. 1792 pronajímá Rößler na jeden rok rychtu za roční nájem 168 fl. frýdlantskému pekaři bílého pečiva Ignáci Weberovi. Anton Rößler podlehl 28.1. 1799 mrtvici.
Dle závěti z 1. 12. 1791 byla ustanovena dědičkou rychty dcera Marianna, která byla vdaná za celníka Ignáce Ambrose Löhnhardta z Jindřichovic. Rychtu prodává 6. 5. 1799 za 4 104 fl. řezníku Antonu Pohlovi z Frýdlantu, ženatému od 17. 4.1768 s Marii Theresou Rößlerovou. Jeho syn Anton Pohl, jako nový majitel rychty, roz. 1769 zemřel 4. 2.1821 ve věku 53 let. Jeho vdova Marie Anna se provdala 1. 10. 1822 za řezníka Antona Rumlera, který vedl rychtu prozatímně až do roku 1830, + 25. 6.1840 ve věku 64,5 roků.. První z jeho dvou zeťů, Johann Josef Pohl, * 16. 5. 1798, získává 1822 "Rosenschenke" čp. 28 a Anton Pohl, * 3. 9. 1805, získává 1830 rychtu. Oběma byl nově nabytý majetek 31. 12. 1832 připsán. Antonu Pohlovi však za 1 200 fl.
Anton Pohl byl také 30. 5. 1829 určen vrchnosti rychtářem, 27. 10. 1829 se oženil s Franziskou Rößlerovou, jednou z dcer řezníka Antona Rößlera v Novém Městě čp. 148.

Posledním majitelem krečamu byl Eduard Anton Pohl narozen 1909. Nájemkyní až do roku 1945 byla paní Riegerová. Hospoda "Zur Rose" stojí pravděpodobně na místě bývalého poplužního dvora "Rosenhain". Zvláštností na tomto hostinci je to, že byl druhý v Habarticích, kdežto ostatní obce frýdlantského panství směly mít pouze jeden hostinec. Tento hostinec, stejně jako rychta a kovárna patřily vrchnosti, majiteli lenního statku (od 1712 vrchností) a byl pronajat ("Zprávy hospodaření horních a dolních Habartic" z roku 1662, kde je psáno že u těchto pozemků rychta a jeden hostinec, ve kterém může být vycepováno nejméně 75 - 80 sudů piva s ročním nájmem 10 fl. Z přiložených opisu zaslaných Christophem Förstrem ze Srbské frýdlantskému panskému úřadu se jedná o to, že kolem roku 1730 byl výčep pronajat od Michaela Schöfera a po jeho smrti jeho vdovou. Nájemkyní měla být Maria Theresia Rößlerová z Frýdlantu, která ji za 230 fl. koupila 20. 10. 1755 od vrchnosti. Marie Rößlerová prodává hostinec "Rosenschenke" se všemi nabytými právy svému zeti Lorencu Klingerovi za 280 kop. přičemž mu nebylo dovoleno porážet a pálit pálenku.
Lorence Klingera vystřídal 20. 2. 1797 jeho syn Franz Klinger za 1150 fl. K šenku patřila výměra 1 jitra a 666 4/6 čtver. sáhů. Výše jmenovaný majitel dostal 24. 5. 1798 povolení zřídit si v šenku řeznictví a prodej ročních koláčků. Právem prodeje, porážení, pečení (pečené) a vaření bylo automaticky zvýšeno nájemné o 5 fl. ročně.
19. 2. 1799 prodává za 1900 fl. M.M. Franz Klinger hostinec se všemi právy a příslušenstvím frýdlantskému řezníku Franzi Rößlerovi.

1807 získává hostinec za 2000 fl Blasius Rößler, od kterého jej odkupuje 19. 4. 1816 za 3100 fl. rychtář Anton Pohl pro svého mladistvého (*16. 5. 1798) syna Johanna Josepha Pohla, který je vyučený řezník. Úředně mu bylo vlastnictví zapsáno 31. 12.1832. Mezi tím však hostinec přešel 21. 10. 1879 na nejstaršího syna Johanna Eduarda Pohla, který jej však 28. 12.1889 za 16 000 fl. o.W. prodal Paulu.Moserovi, který jej ještě v současné době vlastní. Po dobu starostování Paula Mosera (1904 - 1920) pronajal hostinec Josefu Gastringovi ( do 1930). Nad vstupními dveřmi je ozdobný erb ve tvaru růže.
Třetí hospoda ve vsi s čp. 29 se jmenovala "Stadt Wien". Dům byl dříve obytným domem dolního lenního dvora, až do roku 1800 vněm bydlel správce obou habartických statků. Dlouhou řadu let byl i panským hostincem "Dolní hahartický dvůr".

Uvedené stavení (dominikální hospodářství) vlastnil v roce 1800 Johanu Christoph Dreßler, který je od panství koupi. Po Christophu získává v roce 1805 za 1300 fl. objekt jeho syn Wenzel. Wenzel obhospodařuje foto dominikální hospodářští až do roku 1848, kdy toto kupuje za 5 000 fl. rychtář Anton Pohl. V roce 1864 toto dědí za 5 250 fl. Pohlův syn Anton Eduard. Stavení dlouhou dobu bylo prázdné a sloužilo jako skladiště umělého hnojiva - kostní moučky apod. V roce 1873 získali tuto budovu, čp. 29 za 1500 fL, Bernhard a Antonie Artlovi ve které zřizují řeznicví. Bernhard získal výčepní koncesi.
V roce 1881 přistavil jedno patro a tím získal prostor pro zřízení sálu.